[236]číslo strany tisku8, 12, Apollon zarzwaw Apoll. 147ᵇ. Part. řván: řváno Us. Subst. verb. řvánie. řwánj Br. Isa. 5, 29, t. Ezech. 19, 7, t. Zach. 11, 3: řvaní Us. – Jiného tvaru jest inf. řívati, praes. řívu, říveš.., 3. pl. řívou, part. říval Hoš. č.-mor. II, 104, řivať BartD., (jemn.); je to totiž iterativum řívati tř. V (vzaté za durativum) s novotvarým praes. -u atd. m. -ám atd.
Druhu nahoře vyloženého b), v němž kořenné -u- je v tvarech nejen infinitivních, nýbrž i v praesentních, a kmen praesentní má příponu -jo, -je, jsou:
čuju, čúti. Praes. sg. 1. čuju přehlas. čiji, 2. čuješ, čiješ atd.; na př. chziuyu to po tvém vzdýchaní Jid. 164, hospodina na sě sě hněvajíce neczygyu Pass. 465, já czigi NRada 928, zda neczygeſs Otc. 433ᵇ, (had) když sě plodem sbožen chziuge LMar. 63, Priamus cżige, že se to úkladně děje Troj. 202“, pak-li král poczyge, že jeho vzkázáním pohrdáte t. 11ᵃ, (kůň) z daleka cżige boj Ben. Job. 39, 25, na tobě to chzugem AlxBM. 6, 26, pro své hřiechy czygemy pomstu Modl. 8ᵇ, jste zemdleni aniž cżygete kterých pomocníkuov Troj. 192ᵃ, ani znají ani czygyy Pror. 33ᵇ, czzygij smyslové moji Ol. Reg. 19, 35 atd., čiji, čiješ atd. Us. spis. Bez přehlásky: čuju, čuješ Us. Jg. Ze stč. sg. 2. čuješ, vkládaného do vět bez jiného připojení a skleslého tu ve význam adverbiální, vyvinulo se stč. příslovce čúš, číš, v. Listy filol. 1880, 295 sl. – Impt. čuj atd.: tak czug sentiat ŽWittb. Athan. 226ᵇ, o pánu bohu cżígte v dobrotě Kruml. 351ᵃ, čij Us. spis., ob. čuj. – Impf. čujiech atd : (MMagdalena) již neczugieſſe Hrad. 30ᵇ, jejie srdéčko cigieẛe Baw. 145ᵇ poczigieſſe sentiebat EvOl. 5ᵃ. – Aor. čuch atd.: rozczyuk m. rozčiuch Kat. v. 1700 (srov. Listy filol. 1882, 309), vczych vóni Brig. 22ᵃ, když mně boží tvrdost země poczy JeronMus. 5, oni mečóv nepoczychu t. 58, (žena) poci na těle sensit Koř. Mark. 5, 29. – Inf. čúti atd.: nemóžeme czijty té drahé manny Štít. ř.91ᵃ atd., číti Us. spis., bylo čout o vojně Hněvk. Jg., čut BartD. 1, 7 (zlin.), čuť t. 205 (val.), čôť t. 2, 81 (olom.), slc. čuť. – Part. čujě atd.: v žalosti sebe neczygucz Pass. 287, (MMagdalena) czigiczy již nečujieše Hrad. 30ᵇ atd., čije, čijíc- Us. spis. – Part. čul atd.: neb sem tebe (sv. Ducha) nepoczil Krist. 112ᵇ, poczyl na sobě ránu Ben. 2. Par. 26, 20, by uczyuli ŽKlem-Deut. 29, abychom czyly tvú vóni Modl. 34ᵃ atd., čil Us. spis.; aby jej čul Br. Jg., počúł BartD. 1, 192 (mor.-slc..), učuła t. 180 (též), ňečú (m. ňe-čuł) t. 86 (stjick.). – Subst. verb. čutie: czytym Rúd. 31ᵃ (sg. instr.), čití Us. spis.; – a také čunie: ty si poznal cziunye mé cognovisti sessionem meam ŽKlem. 138, 2 (překladatel rozuměl sensionem místo sessionem), srov. výti, vynie v § 100.
chruju, chrúti Praes. chruju, -i, chruješ atd., impt. chruj, inf. chrouti, -t, part. chrul atd. Us.; dokladů starších nemám.
-uju, -úti (ob- atp.). Praes. -uju atd.: ſzuge třěví Ol. Deut. 25, 9, obuji atd. Us. – Impt. -uj: obug ſye Koř. Skutk. 12, 8. obuyte nohy Hug.
![[236]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00238.jpg){kind=link}